Libyi vyhrála revoluce Al Fateh. Nyní se jasná pravda konfrontuje se Severoatlantickou teroristickou organizací (NATO) – Muammar Kaddáfí rozdal Libyjcům miliony Kalašnikovů. Pokud by to byl brutální diktátor, jak se nás NATO snaží přesvědčit, pak by ozbrojená populace mohla obrátit své zbraně proti němu a revoluční ozbrojené síly by nyní měli plnou podporu NATO, pokud by tak učinily.
Místo toho byl 1. července více než milion Libyjců na Zeleném náměstí a v okolních ulicích, aby si poslechli projev Muammara Kaddáfího a protestovali proti NATO.
Čínská média uvedla počet 1,7 milionu lidí a Intifada – internetová stránka Hlasu Palestiny – to označila za „největší demonstraci ve světové historii“. Dav neustále vykřikoval „Chceme Kaddáfího“, zatímco rozvinul zelenou vlajku dlouhou 6 kilometrů.
Revoluce Al Fateh dala Libyjcům ochutnat důstojnosti, která přichází se skutečnou nezávislostí a skutečnou suverenitou.
Na rozdíl od mnoha států „rozvojového světa“ nebyla Libye, pod vedením Muammara Kaddáfího, podrobena ani Východu, ani Západu. První věc, která vás praští do očí, když vystoupíte z letadla na mezinárodním letišti v Tripolisu, je, že Libyjci svoji zemi pevně kontrolují. Libye je mocensky samostatná a Libyjci se k pokusu NATO o rekolonizaci nestaví přátelsky.
To, co v Libyi vzniklo, je pro NATO hlavolam. Možná si představovali, že po tak zuřivých náletech budou Kaddáfího síly rozdrceny.
Místo toho jsme svědky opaku. Tváří v tvář této totální agresi, více než 10,000 bombovým náletům a pět měsíců po jejich začátku, zůstaly libyjské vlastenecké a revoluční ozbrojené síly a převážná většina Libyjců pevné a loajální, a brání svoji revoluci a jejího vůdce.
Dokonce probíhají shromáždění na podporu Kaddáfího i v Benghází, a dochází k neustálým přestřelkám mezi pro-Kaddáfího jednotkami a vzbouřenci v Benghází a Misurata. Ve vesnicích a městech, údajně pod kontrolou vzbouřenců, lze vidět zelenou vlajku revoluce Al Fateh na každém domě a veřejných budovách. Jedna věc je jasná, pokud by Kaddáfí neměl masovou podporu, nemohl by vzdorovat tomuto barbarskému útoku tak účinně.
Každý den vzbouřenci odhalují, že jsou pouhé loutky imperialistického komplotu na svržení libyjské revoluce. Nemohou volat po zdravotní péči, bezplatném vzdělání, dotovaných potravinách a podílu na ropném bohatství, protože to vše již mají.
Obyvatelé v oblastech kontrolovaných NATO podporovanými vzbouřenci sdělili, že vzbouřenci vykrádají obchody a odvážejí zboží a potraviny pod hlavněmi zbraní. Je také spousta zpráv o mučení, znásilňování a popravách zajatých pro-Kaddáfího vojáků, černých Libyjců a gastarbeiterů ze sousedních afrických zemí.
Povaha vzbouřenců v Benghází je nejlépe ilustrována událostmi, ke kterým došlo poté, co vzbouřenci převzali kontrolu na horskou vesnicí Qawalish v západní Libyi. Mnozí vesničané byli nuceni se z této oblasti vystěhovat, podle zprávy, která se 10. července objevila v New York Times:
„Všechny obchody ve městě byly vypleněny, několik domů bylo vypáleno a městská benzínová pumpa, která byla po pádu Qawalish ve skvělém stavu, byla zničena do té míry, že musela být rozebrána. Z jedné budovy po druhé byl vyhazován nábytek, bylo rozbíjeno nádobí a zrcadla a vše bylo rozmláceno. Vyjma několika vzbouřenců projíždějících ulicemi v autech a náklaďácích bylo město liduprázdné – rozmlácené vyprázdněné město duchů vyzdobené rozbitým sklem.“
Není pochyb, že „koalice démonů“, jak je nazval ministr Louis Farrakhan, pochopila svoji vážnou chybu – ne-li otevřeně, tak zcela jistě za zavřenými dveřmi. Když konečně pochopili, že vzbouřenci v Benghází nejsou, a nikdy nebudou schopni převzít v Libyi moc, „koalice démonů“ se hroutí, a objevují se mezi jejími členy velké neshody ohledně toho, jak k této k naprostému nezdaru odsouzené misi impossible přistoupit.
Poté, co utratily miliardy dolarů v době, kdy jsou jejich ekonomiky v hluboké krizi a hroutí se pod náklady války v Iráku a Afghánistánu, usilují nyní USA a Evropa o řešení, které by jim umožnilo zachránit si tvář.
Francouzi, kteří byli hnací silou stojící za invazí do Libye, nyní tlačí na dialog s Tripolisem. 11. července přinesly Flash News Today zprávu, že francouzský ministr obrany, Gerard Longuet, uvedl: „Zastavíme bombardování, když spolu budou Libyjci mluvit a ozbrojené síly na obou stranách se vrátí do kasáren. Mohou spolu mluvit, protože poskytneme důkaz, že žádné silové řešení neexistuje.“
http://suvislosti.eu/index.php/Europa-338/ceska-republika-341/3674-praha-22-jula-2011-gerald-a-perreira-httpwwwzvedavecorg
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára